FIFA 11 a první dojmy z XBox verze

S Buchtičem jsme si zase po nějaké době vyrazili do pražské pobočky EA zahrát nějaké horké novinky. Ačkoli hraji silně nepravidelně (poslední dobou spíše vůbec), baví mě to. Zvlášť když si stále pohrávám s myšlenkou konečně zakoupit konzoly. Jejich cena je totiž vůči našlapanému stolnímu PC daleko nižší. Stále ale nemám jasno, jestli XBox 360 nebo PS3. K PS3 mě váže dlouhodobé „přátelství a hodiny hraní“ na PS2, u XBoxu mi zase lépe vyhovuje ovladač, který má páčku umístěnou prostě lépe a použitelněji.

Teď ale k věci. FIFU jsem na konzolích nikdy moc nehrál (posledně jsem zkoušel verzi 09), na PS2 je k dispozici hra Pro Evolution Soccer a té jsem dával vždy přednost. FIFU jsem do mechaniky strkal s menší dávkou skepse. Grafické podání vypadalo velmi dobře, to ale není u takovýchto her to nejpodstatnější. Důležitá je totiž hratelnost a zábavnost.

S Martinem jsme si dali pár zápasů a docela dobře jsme se bavili. Fotbal na konzolích ve dvojhře je skvělá věc. Rád bych vypíchnul některé zajímavé věci ze hry. Například při dlouhém vysokém kopu se zobrazuje malý křížek, který ukazuje, kam míč dopadne. Souboj tak vyhraje ten, kdo je lépe postaven či stačí na místo doběhnout načas. Zaleží i na tom, kterého hráče právě ovládáte – hráči se totiž liší celkem v celkem 36 atributech a 57 charakterových vlastnostech. S jedním se vám podaří bez problémů prokličkovat (což je díky ovladači XBoxu poměrně jednoduché), ale druhý míč ztratí už při druhé kličce. Rozlišování vlastností hráče je sice věc známá, ale 36 atributů je opravdu dost.

Abych to shrnul, FIFA 11 mě jako hráče PES překvapila a především bavila. Jeden z dalších argumentů proč koupit konzoly.

Jinak jsme si s Buchtičem zahráli ještě nové NHL 2011, které vypadalo graficky fantasticky (hraji 2004 :-) ), pro dvojhru na jedné obrazovce ovšem nebylo kvůli kameře ideální. Dále jsme vyzkoušeli vývojovou verzi Need for speed: Most Wanted pro XBox, což na mě působilo dost arkádově (mám radši simulace), ale vzhledem ke stupni vývoje je ještě předčasné dělat závěry. Nicméně i přes arkádovost to nebylo vůbec zlé. Jako jedni z prvních v ČR jsme hráli také nový Medal of Honor: Tier. Přestože pro střílečky preferuji myš a klávesnici, ovládání mi nedělalo takový problém, jak jsem čekal. To je sice dáno mírnou pomocí konzole při zaměřování (jinak si nedokážu vysvětlit, že jsem se trefoval), ale na hratelnosti to docela přidá.

A příště zase o hudbě, vyšlo album Jakost a hosté ze studia postel, Pauliho Garand a jeho Harant a vyjít má i Oliver Lowe and friends. Na recenze tedy víc než dost materiálu.

Do rubriky IT (aj tý) přidal Jech | 26.09.2010

>>Kupuj originál Jakost a hosté ze studia postel
<<Recenze: Bumerang David Steela je „real“

Komentáře